Kam se ztrácí tuk?

01Kam se ten tuk vlastně ztratí

Zhubneš pět kilo. Ta hmota někam musela odejít, protože se nemohla rozplynout. Většina lidí tipne stolici, nebo že se tuk spálil na energii.

Ani jedno. Vydechneš ho.

02Osmdesát čtyři procent odejde plícemi

Fyzik Ruben Meerman a biochemik Andrew Brown udělali něco, co před nimi nikoho nenapadlo. Sledovali cestu každého jednotlivého atomu z tukové molekuly ven z těla.

Není to metafora ani zjednodušení. Je to výpočet, který se dá překontrolovat.

03Proč to nemůže být energie

Tuk je triglycerid (molekula složená z glycerolu a tří mastných kyselin) a skládá se jen ze tří druhů atomů: uhlíku, vodíku a kyslíku. Nic víc v něm není.

A teď ta zásadní věc. Energie nemá hmotnost. Když tedy někdo řekne, že se tuk změnil na energii nebo na teplo, popisuje tím situaci, kdy hmota zmizela z vesmíru. To neumí ani tvoje tělo.

Ta hmota musí z těla fyzicky odejít. A odchází dechem.

„Kdyby se tuk měnil na energii, porušovalo by to zákon zachování hmoty. Hubnutí je vylučování, ne mizení."

04A tohle je na tom nejzajímavější

Autoři se zeptali 150 lékařů, dietologů a osobních trenérů, kam ten tuk podle nich odchází.

Přes polovinu z nich odpovědělo, že se mění na energii nebo teplo. Někteří uváděli, že odchází stolicí, jiní že se mění na sval. Autoři to komentují tak, že odpovědi odhalily překvapivou neznalost základních věcí o tom, jak lidské tělo funguje.

Meerman má na to vysvětlení. Podezírá z toho mantru energie dovnitř, energie ven, která se kolem hubnutí opakuje tak dlouho, až z ní lidem zbyla představa, že tuk je energie. Přitom tuk energii jen nese, sám jí není.

05Proč to nikdo neví

Odpověď je banální. Oxid uhličitý je neviditelný. Nemá barvu ani zápach a při výdechu ho nijak nezaznamenáš.

Kdyby tuk odcházel viditelně, věděl by to úplně každý a tenhle článek by nemusel existovat.

06Tak můžu hubnout dýcháním?

Tohle je podle autorů úplně nejčastější otázka, kterou po vydání práce dostávali. Odpověď je ne a stojí za to vědět proč.

Kolik oxidu uhličitého vydechneš, neurčuje dech. Určuje to tvůj látkový obrat, tedy kolik toho tělo zrovna spaluje. Dech se tomu jen přizpůsobuje. Když začneš dýchat rychleji, než tělo potřebuje, nevzniká tím víc oxidu uhličitého. Vzniká tím hyperventilace.

07Kolik uhlíku za den vlastně vydechneš

Autoři to spočítali a to číslo je střízlivější, než by člověk čekal. Sedmdesátikilový dospělý, který celý den odpočívá, vydechne asi 200 gramů uhlíku.

Meerman ten strop popisuje hezky názorně. V klidu se nadechneš zhruba dvanáctkrát za minutu, tedy asi 17 280krát za den, a každý ten výdech odnese kolem deseti miligramů uhlíku. To je celá tvoje denní kapacita bez pohybu.

A teď to srovnání, kterým autoři svůj vlastní výpočet zase uzemnili. Jediný stogramový muffin představuje zhruba pětinu celkové denní energetické potřeby průměrného člověka. Tedy přibližně to samé, co přidala ta hodina běhu.

Jejich vlastní závěr zní, že pohyb jako strategie hubnutí se dá snadno zmařit relativně malým množstvím jídla navíc. Není to o vůli ani o lenosti. Je to prostě nepoměr mezi tím, jak rychle jde uhlík dovnitř a jak pomalu ven.

08A kam ten uhlík jde potom

Tahle část se do videa nevešla a je na celém tématu asi nejhezčí. Uhlík, který vydechneš, si vezmou zpátky rostliny a použijí ho k růstu.

Ten samý uhlík byl navíc před pár měsíci nebo lety součástí rostliny, která ho vytáhla ze vzduchu, a pak se dostal do tvého jídla. Jen si ho chvíli půjčuješ.

09Netvrdíme

• Že se dá zhubnout dýcháním. Množství vydechnutého oxidu uhličitého řídí látkový obrat, ne rychlost dechu. Záměrné přidýchávání vede k hyperventilaci.
• Že tuk odchází stolicí. Tou odchází to, co se nevstřebalo, ne rozložený tuk.
• Že se tuk mění na svaly. Jsou to dvě různé tkáně a jedna se v druhou nepřeměňuje.
• Že tenhle článek říká, co máte jíst. Je o chemii, ne o dietě. Popisuje, kudy hmota z těla odchází, nic víc.
• Že tukové buňky při hubnutí mizí. Zmenšují se. To je ale samostatné téma a tahle práce se jím nezabývá.

10Zdroje